Je očkování proti TBC u novorozenců bezpečné?

Počet nežádoucích reakcí po očkování proti TBC u novorozenců se množí, stejně jako zájem rodičů o alternativu k očkovacímu kalendáři.

Protože se množí počet nežádoucích reakcí po očkování proti TBC u novorozenců a zároveň se zvyšuje zájem rodičů o možnost využití alternativ k současně užívanému očkovacímu kalendáři, zpracovali jsme pro vás v dnešním článku vyjádření České pneumologické a ftiseologické společnosti (jíž předsedá MUDr. S. Kos CSc.) k nutnosti posunutí očkování proti TBC do pozdějšího věku.

Po očkování proti TBC nežádoucí reakce

Proto bylo nutné zaujmou toto stanovisko. V plošném očkování je i nadále nutné pokračovat, ale termín vakcinace je nezbytné posunout z novorozeneckého věku do 2. pololetí prvního roku života. Toto očkování by zajišťovalo kalmetizační oddělení. Revakcinace ve věku 11 let by zůstala zachována.

Plošné očkování je nutné dodržet. Na začátku devadesátých let proběhl experiment, při kterém bylo očkování u novorozenců v některých krajích omezeno na rizikové skupiny a u ostatních se první vakcinace posunula do věku 7 let. Následoval významný nárůst onemocnění TBC.

Po roce 2001 lze sledovat nárůst komplikací po očkování proti TBC u novorozenců. Toto nastává v souvislosti se zavedením nových očkovacích látek. Příčinou je i nevhodně nastavený očkovací kalendář, který doporučuje aplikaci dalšího očkování od věku 9 týdnů věku. Tento termín je příliš krátký a vede ke zhoršení reakce. Ideální by byl posun první vakcinace na období mezi 7 – 12 měsícem věku.

Posunutí prvního očkování proti TBC by přineslo vymizení problémů s aplikací vakcíny, omezení výskytu kostních komplikací, které se pozorují jen při očkování po porodu. Nebylo by riziko očkování dětí s vrozeným defektem imunity, který v prvních dnech života nelze poznat. Zmizely by i druhotné BCG komplikace, které vznikají po aplikaci dalšího očkování.

Druhou vakcinaci v 11 letech je vhodné zachovat. Očkování proti TBC zanechává účinnost po dobu 10 let. Další ochrana při vstupu do puberty je nezbytná, protože v tomto období vznikají další formy nemoci, se sklonem šíření infekce do okolí.

Jediným hlediskem řešení situace musí být ochrana našich dětských pacientů. Zachování stávajícího systému vede k jejich poškozování.