Prodělala jsem rakovinu děložního čípku

Ahoj. Ráda bych se všem nejdřív představila. Jmenuju se Klára. Mám 26 roků. Jsem z Mělníka. V současné době pracuju jako prodavačka v jednom mělnickém supermarketu.

Jsem svobodná a žiju společně s přítelem Petrem. Petr má 36 let. Jeho maminka (Martina) se už nemůže dočkat vnoučat. Pořád říká, že má Petr už nejvyšší čas být tátou. Já se však moc bojím, že se Petrova maminka vnoučat možná nikdy nedočká.

Teď to možná vyznělo špatně. V žádném případě to nemyslím tak, že by byla Petrova maminka nějak nemocná nebo stará. Myslím to tak, že prostě nebudu moct mít děti. Před pěti lety jsem totiž prodělala rakovinu děložního čípku.

Když mi bylo šestnáct, tak všechny moje kamarádky už dávno chodily ke gynekologovi. Některé z nich měly dokonce už i nějakou tu antikoncepci. Já se však nejspíš styděla a ke gynekologovi jsem odmítala zajít. Vlastně jsem neměla ani potřebu tam jít. Neměla jsem žádného kluka a antikoncepci jsem tím pádem nepotřebovala - prostě jsem si myslela, že nemám důvod gynekologa navštívit.

Teď to vypadá, že jsem žila jako jeptiška. To vůbec ne. Kluci mě bavili, jen jsem s nikým prostě nechodila. Na oslavě kamarádčiných a mých sedmnáctých narozenin jsem se hrozně opila. Ani jsem o sobě nevěděla. A právě tehdy jsem se vyspala (na neštěstí bez kondomu) s jedním týpkem od nás ze školy. Byl nádhernej. A tehdy se to muselo přihodit - tady se stala ta chyba, kdy jsem se nakazila HPV virem, který mi později způsobil mou rakovinu.

V mých dvaceti letech jsem potkala Petra. Napřed jsme byli jenom kamarádi. Když jsme spolu začali chodit, tak jsem si řekla, že je nejvyšší čas pořídit si nějakou antikoncepci. A to bez gynekologa bohužel nešlo - v dnešní době říkám naštěstí to bez něj nešlo! Kdybych tam tehdy nezašla, tak jsem dneska taky už možná nemusela být.

U gynekologa jsem podstoupila běžnou preventivní prohlídku a odběry krve. Z cytologie můj gynekolog zjistil, že trpím rakovinou děložního čípku. Skoro hned mi došlo, jak se to mohlo stát! Ta osudná narozeninová noc a nechráněný sex s tím pěkným týpkem! Při prví prohlídce mě potkala hned taková strašná zpráva. Ještě v ordinaci jsem se rozbrečela. Nechtělo se mi o tom s nikým mluvit. Měla jsem strašnou depresi, jen jsem brečela a nesmírně se litovala. Bohužel můj zdravotní stav byl na tolik špatný, že se lékaři rozhodli pro operaci.

Měla jsem nepopsatelný strach. Nejvíc jsem se bála toho, že umřu a že už nikdy neuvidím svou rodinu a mého milovaného Petra. Taky jsem měla strach, že když náhodou operaci přežiju, tak budu nějak méněcenná, nebo tak něco a že mě Petr opustí a najde si někoho lepšího.

Operace proběhla v pořádku. Myslela jsem, že už je všechno za mnou. Lékaři mi však ještě naordinovali ozařování. Vždycky mi po něm bylo pěkně špatně, ale Petr mě rozmazloval a hezky se o mě staral.

Dnes už skoro ani nevím, že se nějaká operace či rakovina děložního čípku v mém životě někdy udála. Jediné, co mi tuto skutečnost připomíná, je skutečnost, že se s Petrem už skoro dva roky marně snažíme o miminko. Nemůžu otěhotnět. Moc se bojím, že zůstaneme bezdětný pár.

Kdybych tak v té době měla možnost očkování, tak se mi takováto příhoda vůbec nemusela stát. Petrova maminka by klidně dnes mohla být už babičkou. Na očkování totiž docela dám. Nechávám se pravidelně očkovat proti žloutence, klíšťové encefalitidě, chřipce apod. Proto choďte ke svému gynekologovi pravidelně a o očkování vůbec ani neváhejte, vždyť se u nás proti rakovině děložního čípku očkuje o sto šest! Například vakcína Silgard je velmi rozšířená.