Uzdravím se

Koukám se do stropu nemocničního pokoje a přemýšlím… Mám co dělat, abych se vyrovnala se současnou situací a celé dny myslím na to, zda se uzdravím a budu mít v budoucnu děti. Mé dvě spolubydlící mi situaci zrovna neusnadňují. Je jim kolem padesátky, pořád brečí a bojí se. Čeká je chemoterapie, vypadají jim vlasy, myslí si, že umřou dřív, než uvidí svá vnoučata. Já na svůj verdikt zatím čekám…

Bojím se snad víc než ony, protože jsem mladá a na rozdíl od nich zatím žádné děti nemám. Abych se ale představila: jmenuji se Lenka a je mi třiadvacet. Jsem vysoká, štíhlá a – jak říkají ostatní – hezká holka. Klukům jsem se vždycky líbila.

Snad poprvé jsem to poznala tenkrát v Řecku. Jeli jsme tam s rodiči na dovolenou. Teplo, krásná pláž, diskotéky v hotelu. Bylo mi sice teprve šestnáct, ale vypadala jsem na víc. Podařilo se mi zmizet z hotelového pokoje a pod hvězdami na pláži jsem se s místním klukem poprvé milovala… Sliboval mi, že za mnou přijede, odveze si mě, budeme spolu. Nic z toho se nestalo. A tak jsem časem zapomněla.

A pak přišli další partneři. Chodila jsem na prestižní gymnázium a užívala si ten pocit, že se všem líbím. Střídala jsem je jako ponožky. Školu jsem skončila, odstěhovala se do podnájmu, abych se zbavila rodičů, kterým se nezamlouvalo, že nechci na vysokou. Proč taky? Našla jsem si místo v zahraniční firmě, vydělávala jsem, nic mi nechybělo. Můj dokonalý svět se zhroutil ze dne na den. Měla jsem – z mého pohledu - nějaké banální gynekologické problémy a chtěla jsem už konečně předepsat antikoncepci. Šla jsem k ženskému lékaři.

Upřímně řečeno, velmi se mu nelíbilo, že nechodím na pravidelné prohlídky a ochranu před početím nechávám na partnerovi. Už z pouhého vyšetření v ordinaci bylo patrné, že není všechno v pořádku. A cytologické vyšetření stěru z děložního čípku podezření potvrdilo. Výsledek? Vznikající nádorové bujení, které se musí okamžitě chirurgicky řešit…

Tak teď koukám do stropu a čekám, jak to dopadne. Podle všeho ale dobře. Nádor, který by se léčil jen velmi obtížně, zatím nestačil vyrůst. Jak mě pan doktor poučil – čím dříve se sexem začnete, tím větší je pravděpodobnost, že se nakazíte viry, které nádor mohou způsobit. Infikovat vás může partner, který ani nemá tušení, že virus může přenášet. Nijak to totiž nepozná.V mých třiadvaceti je rakovina děložního čípku dost rarita.

Ale prý mám šanci – naštěstí jsem přišla včas, léčím se a snad budu moct mít v budoucnu i dítě. Pokud to bude dcera, nechám ji proti rakovině děložního čípku naočkovat. Než jsem onemocněla, netušila jsem ani, že takové očkování vůbec existuje.

Jinak pevně doufám, že svou dceru před klukama uhlídám. Člověk ale nikdy neví. Naši si to tenkrát v Řecku mysleli taky…