Průjem mé dcery nám pokazil prázdniny

Ahojky, jsem Gábina a je mi třicet. Následující historku píšu za svou holčičku Kačenku, protože zatím moc psát neumí, chodí do první třídy. Chtěla bych jen touto cestou jiné maminy varovat, jak se dají pokazit prázdniny a dovolená.

Jsem rozvedená a tak musím dobře zvážit, na jakou dovolenou můžu se svými dvěma dcerami  jet. Nakonec většinou vyhraje půjčená chalupa od rodičů, protože je tam krásně, můžeme se celé dny koupat v bazénu, jezdit na výlety, chodit do lesa, zkrátka užívat si léto za stejné peníze, jako bychom byly doma. Navíc nás tady můžou navštěvovat všichni kamarádi. Na prázdniny jsme se pochopitelně těšily, holky si balily ty svoje panenky, hračky, knížky, hry. Naložily jsme auto a hned první červencový den vyrazily.   

 

Tenkrát bylo pěkné léto, hned první tři dny se vydařily přesně podle našich představ. Jely jsme do aquaparku, přijelo několik známých s celkem šesti dětmi. Tak jsme všichni opékali buřty. Bylo to podařené odpoledne. Druhý den ráno jsem začala uklízet tu katastrofu, která tady po návštěvě zbyla.

 

Když jsem si odpoledne chtěla užít zaslouženou chvilku klidu s knížkou na zahradě, připadala mi Kačka nějaká divná. Nehrála si, byla bledá. Sáhla jsem jí na čelo a zjistila, že je nějaká teplá. O půl hodiny později začala zvracet. Poprvé, podruhé, potřetí...

 

Zavolala jsem do okresní nemocnice, kde mě poradili, ať dítě sleduji a pokud by se stav zhoršoval, ať raději jedu do dětské nemocnice v Brně, tedy asi čtyřicet kilometrů.

   
Zpočátku to vypadalo, že se Kačce udělalo lépe. Paralen na teplotu zabral a usnula. Vzbudila se až po deváté hodině večer a zase začala zvracet. Dávala jsem jí po lžičkách tekutiny, ale v žaludku neudržela vůbec nic. Vždycky na chvilku usnula, po probuzení zvracela. Znova a znova.    

 

Usoudila jsem, že je nejvyšší čas jet do nemocnice. Pokud ale trčíte na chalupě uprostřed lesů, máte jedno nemocné a druhé zdravé dítě a psa navíc k tomu, není zrovna nejjednodušší pozdě večer všechno sbalit a odjet do špitálu. Neměla jsem ale na vybranou. 

  
V nemocnici měla službu milá mladá paní doktorka. Pochválila mě, že jsem udělala správně. U malých dětí prý velmi rychle dochází ke ztrátě tekutin v organismu a dehydrataci, která je dokonce může ohrozit na životě. Kačence hned zavedla infúzi do ruky. Pak jsem ji v nemocnici musela nechat samotnou. Měla jsem s sebou starší dceru a psa v autě před nemocnicí k tomu. Nebylo pro mě snadné nechat nemocné dítě s kapačkou v ruce v noci na cizím pokoji, když jsem nevěděla, co jí je. Slíbila jsem, že hned druhý den ráno přijdu a zůstanu tam..   

 

Ráno jsem musela starší dítě svěřit kamarádce a vyrazila za Kačkou. Vypadala lépe, ale nemohla vstávat, protože stále dostávala infúze. Už nezvracela, zato dostala strašný průjem.    

 

V nemocnici jsme obě strávily celý týden, z toho na kapačkách tři dny. Kačka byla velmi statečný pacient. Všechny děti pobyt v nemocnici nesnášely tak dobře jako ona. Chlapeček vedle v pokoji usilovně plakal celé dny, ačkoli měl maminku u sebe. Ta si, chudák, nemohla ani odskočit na záchod. Vytrhával si infúze, snažil se slézt z postele. Opravdu jsem byla ráda, že moje dcera všechno tak dobře snáší.

   
Paní doktorka u Kačenky vyloučila salmonelózu. Příčinou onemocnění tehdy byla nějaká rotavirová infekce, která způsobuje skoro polovinu dětských nevolností a průjmů. Chytila ji asi od některého z dětí, které u nás byly na návštěvě.

   
Dnes se dá proti virům očkovat. Očkují se velmi malá miminka, na lžičce, takže je to ani nebolí. Moje holky už to nestihnou, jsou na to moc velké. Kdybych ale měla kojence, asi bych nad očkováním přemýšlela. Není to nic příjemného, trávit léto v nemocnici. A to vůbec si nedovedu představit, kdyby se nám něco podobného stalo někde v cizině u moře. Opravdu nevím, co bych pak dělala…