Neštovice a prázdniny - to nejde dohromady

Ten červnový den před dvěma lety si dodnes dobře pamatuji. Terezka přišla ze školky pěkně protivná: nic ji nebavilo, měla zvýšenou teplotu a nechtěla nic jíst. Já jsem byla rozladěná taky. Vždyť za pár dnů začínají prázdniny, máme koupenou dovolenou u moře a celá rodina se těší na všechna prázdninová dobrodružství, výlety, posezení s kamarády.

Snad to nebudou neštovice, blesklo mi hlavou. Vzpomněla jsem si na papír na dveřích naší školky, který nás před týdnem upozorňoval na výskyt neštovic. Druhý den ráno už to bylo jasné. Terezce na obličeji vyskákaly první neštovičky, takže jsme místo do školky zamířily do ordinace našeho doktora. Moc nám nepomohl, taky jak. Natírat pudrem, neškrabat, v klidu odpočívat.

 

Terezka už teplotu neměla, kromě pupínků nevypadala, že by ji něco trápilo. Řekla jsem si totéž, co asi všechny matky v této situaci. Za týden se to zahojí, třeba tu dovolenou ještě stihneme. Kdybych tenkrát tušila, co mě čeká, na moře bych si ani nevzpomněla…O dva dny později už to tak růžově nevypadalo.

 

Nebylo jediného místečka na Terezčině tělíčku, které by „nezdobily“ nalité neštovice. Ve vlasech, na obličeji, na zádech. Terezka pořád plakala, nic nejedla. Podívala jsem se jí do pusinky a zhrozila se. Bolák vedle boláku.

 

Skončily jsme obě v nemocnici. Já ji držela za ruku a přesvědčovala ji, aby ležela klidně. Výživu a tekutiny dostávala jen infúzemi, prostě nemohla vůbec polykat. V nemocnici jsme tak spolu strávily deset dní. Ještě jsem si nestačila oddechnout a všechno začalo znovu.

 

Tentokrát onemocněl manžel. Ve svých dvaatřiceti letech. Ani on, ani já jsme netušili, že neštovice v dětství neprodělal. Měl čtyřicítky horečky, nebyl schopen vstát z postele. Tak jsme ho do nemocnice odvezli taky. Dostal zápal plic a na infekčním oddělení strávil celé tři týdny.

Tím ovšem vše neskončilo. Jako poslední onemocněla tchýně, která Terezku hlídala. Diagnóza? Pásový opar. Způsobuje ho virus neštovic, který zůstává po celý život v těle poté, co nemoc proděláte. Ty prázdniny jsme si skutečně všichni „užili“.

Celé jsme je strávili doma, nemohli jsme na krok. Z letáků v čekárně u doktora jsem věděla už dříve, že se proti neštovicím dá očkovat. Nikdy mě to ale nenapadlo. Jako ostatní matky jsem si říkala – alespoň to Terezka  bude mít za sebou. A manžel? Těch pár stovek za očkování by určitě rád dal. Vyšlo by to podstatně laciněji než dovolená… na kterou jsme stejně nejeli. Ale zkušenost to byla k nezaplacení: našeho malého kluka jsem očkovat dala okamžitě.