Jak jsem se nenakazila vzteklinou aneb vzpomínka na Ferdu

Můj příběh se stal už dávno. V polovině osmdesátých let minulého století. Bydlela jsem tehdy s rodiči na vesnici. Měli jsme pochopitelně spoustu zvířat: slepice na vajíčka, králíky na maso, k tomu nějakou kočku a pochopitelně psa. Jezevčíka, jmenoval se Andy.

Jak tenkrát bývalo zvykem, jezdili do naší vesnice na víkend chataři a chalupáři z třicet kilometrů vzdáleného krajského města. S některými jsme se přátelili, opékali spolu buřty, sedávali na zahradě. Stejně se kamarádili i naši psi. Za Andym tak chodil jeho přítel Ferda. Taky jezevčík. Pamatuji, jak Andy stával u plotu a vyhlížel, kdy už konečně všichni přijedou. Ferda vždycky přiběhl okamžitě. Honili se s Andym na zahradě, zvláštním způsobem se dorozumívali, byli prostě v pohodě.

Jednou v létě jsem ze zahrady slyšela opravdu podivné zvuky. Kouknu z okna a vidím: oba jezevčíci se snaží útočit na lišku, která se asi protáhla pod plotem tam vzadu u lesa, na konci zahrady. Než jsem vyběhla ven, váleli se všichni tři v jednom klubku. Naši byli naštěstí doma a rychle zavolali souseda. Ještě se mi podařilo Andyho chytit a odnést ho stranou. Soused-myslivec lišku zastřelil. Umyla jsem psy hadicí od slin, mrtvou lišku tatínek odvezl na veterinární vyšetření. Ortel? Pozitivní nález. Vzteklina.

Přišla jsem do styku se slinami nakaženého zvířete a musela jsem do nemocnice na očkování. Stejně tak tatínek. Vzteklina je vážné onemocnění a je potřeba jednat rychle. Jakmile se projeví první příznaky, nic už člověku nepomůže. Umře. Na infekční oddělení jsem týden dostávala do břicha injekce proti vzteklině. Nebylo to tak hrozné, jak se říká. Ani to moc nebolelo. Po pár měsících jsem ještě šla na přeočkování, už si ani přesně nepamatuji, jak to bylo.Vždyť mezitím uplynulo více než dvacet let. Tenkrát mi bylo třináct.

Andy na tom byl lépe než já. Jako každý jiný pes byl proti vzteklině očkovaný, takže stačilo, aby byl měsíc v karanténě. Moc se mu nelíbilo, že nemůže běhat po zahradě a čas tráví v ohrazeném prostoru. Ale přežil. Hůř na tom byl Ferda. Když se jeho majitelé vrátili domů, nechali ho utratit. I když byl očkován taky. Andy tak přišel o kamaráda, i já si na Ferdu dodnes občas vzpomenu. Pořád je mi ho líto… Ferdova předčasná smrt byla mnohem, mnohem horší než můj pobyt v nemocnici. Andy už dnes pochopitelně taky není mezi živými. Zemřel přirozenou smrtí, hodně let poté, co se spolu se svým kamarádem Ferdou pokoušeli ulovit vzteklou lišku.