Dostal jsem tuberkulózu, ani nevím jak

Jmenuji se Martin a je mi třicet let. Nejsem bezdomovec, imigrant, nebyl jsem na dovolené v žádné „podezřelé“ zemi. Pracuji jako manažer v bance a jsem svobodný. Žiji sám, nemám ženu a děti. Naštěstí. Nenakazil jsem je.

Jednou ráno jsem znenadání začal vykašlávat krvavé hleny. Dost mě to vyděsilo. Moc dobře totiž vím, že nežiji zrovna zdravě. Dvacet cigaret denně, nepravidelná strava, všude autem, pohyb veškerý žádný. Ideální podmínky pro vznik různých onemocnění.

Upřímně řečeno, pár uplynulých měsíců jsem se cítil opravdu unavený, ale když jsem šel spát, nemohl jsem usnout. Potil jsem se, bloumal po bytě. Za doprovodu neodbytného kašle, který jsem přisuzoval vykouřeným cigaretám. Měl bych si trošku odpočinout, říkal jsem si. Odkládal jsem to.

Až jsem jednou ráno uviděl na kapesníku krev.Vykašlal jsem se na smluvené schůzky a vyrazil k naší doktorce. Tak moc mě to vyděsilo. „S jakými se stýkáte lidmi,“ ptala se mě doktorka okamžitě. „ Pošlu vás na plicní vyšetření.“ Víc mi ani přes mé naléhání nechtěla říct. Tak jsem si tedy řekl. Jo, buď máš štěstí a přechodil jsi zápal plic. Nebo smůlu a máš tuberu. Na nejhorší variantu – rakovinu plic – jsem raději nechtěl myslet. I když se mi zdála jako nejpravděpodobnější. Ty cigarety člověku prostě nepřidají…

Jakmile mi udělali snímky plic, bylo všechno jasné. Plicní tuberkulóza, v pokročilejším stádiu. Holt ten kašel nebyl od alergie. Místo do práce na sjednané schůzky jsem putoval do nemocnice a pak do plicního sanatoria. Lékařům jsem důvěřoval, vždyť léčba v tamním zařízení má devadesátiletou tradici. Jak jsem si našel na internetu, tuberkulóza ročně v Česku postihne deset ze sta tisíc obyvatel. Měl jsem smůlu? Já to tak neberu. Zařadil jsem se do dobré společnosti. TBC trpěl skladatel Chopin, císařovna Sisi i Albert Camus. Někteří další slavní na tuberkulózu dokonce zemřeli, třeba Jiří Wolker nebo Karel Havlíček Borovský.

Se svou nemocí jsem se smířil. Na rozdíl od výše uvedených VIP pacientů mám větší šanci, že se vyléčím bez následků. Bude to ale trvat. To je to, co mě děsí. Dnes už existují účinné léky, někdy ale nemusí zabrat hned. Tak uvidíme. Prý si v sanatoriu pobudu nejméně půl roku… Dnes se na tuberkulózu neumírá tak často, jak dřív. Doufám, že to zvládnu. Kašlu na postavení a peníze. Chci se uzdravit a pak se uvidí. Ale jen tak mimochodem. Opravdu nechápu, kde jsem tu nemoc mohl chytit…